Sayonara Luffy

4. března 2018 v 23:46 | Remy

Sayonara Luffy

Obsah: Luffy přišel o jednu z nejdůleitějších odob ve svém životě. Jak se se ztrátou vyrovná?
Svět: One piece
Čas: po Marineford
Characters by: Eiichiro Oda
Poznámka mimo: Tohle je jedna z hodně starých povídek. (Má nějaké ty nedostatky, ale i tak ji sem dám)


Admirál Sakazuki zničil jedním úderem sny spoustě lidem. Křik. Pláč. Vše se teď místo na bojišti.
"Aciii!" Řval jeden člen Bělovousovi posádky za druhým. Nikdo jim však neodpovídal. Ohnivá pěst Ace se teď vší svou zbývající silou držel na kolenou a chlapec se slamákem ho podepíral.
"Oj.. co se děje ošetřete ho..!" Zakřišel Luffy na přítomného doktora, ten jen omluvně sklonil hlavu.
"Je to zbytečné... Uškvařil mi vnitřnosti. Moc dlouho už nevydržím..." Vydal ze sebe starší bratr."Můj život... je u konce."
"Ne ne to neříkej.. no jasně Ivánku stříkni do něj to co zachránilo mě. Prosím Ivánku. Dej trochu Acovi." Řval s nadějí v hlase na okamu který stál nedaleko.
"Slamák-boy.. Ace-boy... už se nedá zachránit."Řekl se sklopenou hlavou směrem k dvojici bratrů.
"To ne... slíbil jsi .. slíbil si, že neumřeš vzpomínáš Acii!!" Zařval na svého bratra." Slíbil si to!"
"Bylo správné, abych se narodil? /Kdyby mě Gold Roger dítě? To je jasné popravili by ho! On, ale stejně žádné dítě neměl.../ Nikdo nechtěl, abych se narodil. Kdyby tu nebyla ta dohoda se Sabem... tak by vůbec nechtěl žít a už vůbec bych neměl tebe."Pronesl s třepotavým hlasem Ace. Jeho oči už se pomalu zavíraly, ale on je vší silou držel otevřené.
"Prosím, tě! Neumírej!" Slzy které Luffymu tečou z očí už zahalují celou tvář. Ruce se mu třesou a jeho mysl ba celé tělo nechce příjmout co se právě děje. Celou svou vůlí to odmítá bohužel marně.
"Lituji jen jedné věci... a to, že neuvidím jak si plníš svůj sen... jsem si, ale jistý, že to dokážeš..jdi přece můj malej bráška. Ničeho nelituji. To co jsem vždy chtěl nebyla sláva ani bohatství. Bylo správné abych se narodil? To co jsem vždy chtěl byla odpověď na tuhle otázku." celý svět jako by se po těchto slovech utišil. Všude okolo této bratrské dvojice sice létaly kulky a k zemi padala těla, ale pro ně se vše zastavilo."
Nemůžu mluvit dost nahlas aby mě všichni slyšeli. Vyřiď prosím všem co ti teď řeknu. Taťko, kamarádi a ty Luffy. I když jsem naprosto k ničemu. I když ve mě koluje krev démona. Díky, že jste mě milovali..." Smutek z Acovi tváře po těchto slovech zmizel a nahradil ho úsměv. Pak už ho všechny síly opustily a on bezmocně spadl na zem do kaluže své vlastní krve...
Dědo... bylo správné, že jsem se narodil? No víš.. to ukáže až čas.

Díky pomoci Boy Honcock a Lawa se dostal Luffy na ostrov žen. Poté co se probudil cítil jen a jen bolest v lese na ostrově doslova vyváděl. Stále dokola měl v ústech jediné jméno.
"Kde je Ace!!! Kde je!" Řval na celý les. Jinbei se ho marně pokoušel zastavit.
"Přestaň myslet na to co jsi ztratil, ale mysli na to co ti zbývá." Řekl po té co Slamáka přidržel na skále.
"Luffy..." Ozval se v chlapcově hlavě známý hlas.
"Co..."Nechápal a naprosto se přestal bránit. Hned po té ho Jinbe pustil a on se sesunul dolů podél skály.
"Jsem rád, že jsi v pořádku..Luffy" Opět se v jeho hlavě ozval tak známý hlas. Černovlasý chlapec jen bezmocně seděl a díval se před sebe. Po pár chvilkách unaveně zavřel oči a bezmocně se svalil na zem. Měl v halvě strašný zmatek nevěděl co dělat kolem se stále objevovaly strašlivé vzpomínky a on je nemohl dostat z hlavy.
"Na tohle nemysli.. už je to za tebou.." Ozval se opět hlas a tentokrát mnohem zřetelněji. Před Luffym se začala formovat silueta. Když byla celá vypadalo to jako kdyby někdo stál ve stínu. Po chvíli ona osoba vystoupila ze stínu a ze siluety se stala jesně viditelná postava.
"Aci?... Acii!" Zakřičel se slzami v očích Luffy a rozběhl se ke svému staršímu bratrovi. "Ty žiješ takže to přeci byl jen sen." Řekl radostně když konečně doběhl k bratrovi a obejmul ho svými hubenými pažemi.
"Ne Luffy... pleteš se.... já jsem mrtvý." Pronesl smutně Ace a na oplátku objal svého bratra pevněji.
"To není legrace ty tu si... stojíš jsi na živu..." Nechápal Luffy. Ace ho od sebe kousek oddálil a podíval se na něj.
"Jsem tu jen díky tobě. To ty na mě pořád myslíš a dáváš si za vinu co se stalo. Já jsem tu proto abych ti pomohl." Objasnil situaci nechápavě zírajícímu chlapci předním. Luffy zmateně ustoupil o krok zpátky. Se slzami v očích hleděl na vysokého černovlasého chlapce který se na něj usmíval. Po chvíli se vyšší chlapec rozešel beze slova směrem na druhou stranu než stál Luffyho. Ten ani chvíli neváhal a ihned se rozeběhl za ním.
"Aci... jestli tady můžeš být pokud na tebe budu stále myslet tak na tebe budu myslet pořád. Budeme pořád bratři zůstaň tady." Zavolal Luffy během chůze na svého bratra. Ace se zastavil však zastavil, až když dorazili na zelený kopec. Ten zespoda omývaly vlny, které se díky vlně třpytily jako kapky rosy.
"Pamatuješ si to tu Luffy...?" Zeptal se s pohledem upřeným do houpajících se vln.
"Jasně, že si o tu pamatuju... tady jsme si slíbily, že budeme navždy spolu a... a ty si mi slíbil, že neumřeš." Začal znovu brečet mladší z bratrů. Ace se jen zasmál a praštil bratra po hlavě jako tenkrát. Luffy se na něj bezmocně podíval uslzenýma očima.
"Ty si mi tenkrát slíbil, že budeš silnější... aspoň jeden z nás dodržel slovo. Luffy nemysli na to co jsi ztratil.... na světě jsou určitě lidé kteří tě mají rádi a teď se strachují co se s tebou děje. Neříkal jsi mi tenkrát, že bude král pirátů. Neříkal si, že tvoje posádka je nejlepší?" Pousmál se Ace a posadil se na zelenou trávu. Luffy si sedl hned vedle něj a zadíval se do vln.
"Ale já nechci aby si odešel nechci tě ztratit si můj brácha... a já tě nedokázal ochránit... kdybych byl silnější byl bys pořád na živu."Rozbrečel se Luffy ještě víc. Ace ho tentokrát nepraštil. Pobaveně se usmál a narazil mu slamák na hlavu.
"A co tvoje posádka jsou tak silní jak říká?" Luffy se najednou rozveselil.
"Jop všichni jsou silní a já se těším až je znovu vidím." Řekl vesele.
"Tak vidíš.. Luffy už nejsi ten malý kluk který se za mnou hnal v lese. Máš teď svojí posádku, své kamarády a to je to nejdůležitější. Tak už konečně přestaň svádět to co se stalo na sebe. Už je to za tebou.." Luffy po těchto slovech přestal brečet a z obličeje si setřel poslední zbytky slz.
"Jaké to je umřít?" Zeptal se najednou vesele.
"Lepší než jídlo od Daddan. A taky jsem je konečně potkal..." Zavtipkoval Ace.
"Koho si potkal?"
"Ženu, která mi darovala svůj život a muže který mi ten život zničil. Nakonec Roger není tak špatný už vím co pro mě všechno udělal a vážím si toho. I když je možná už pozdě." Řekl smutně Ace a zadíval se do oblohy.
"Oni tam jsou... a co Sabo..?" Zeptal se s nadějí v hlase Luffy.
"To jsem ještě nepotkal, ale dostal jsem odpověď na svoji otázku.."Luffy napjatě poslouchal" Tu ti, ale neřeknu jednou na to příjdeš i ty." Zasmál se Ace a poplácal bratra po zádech. Luffy jen nafoukl tváře na odpověď. "Luffy už je skoro čas budu muset odejít." Změnil najedou téma." Už jsi připravený." Pousmál se a následně se postavil. mladší chlapec rychle zareagoval a vstal.
"Ne Aci! Já tě nikam nepustím." Začal protestovat.
" Luffy už mě nepotřebuješ. Vrátíš se ke svým kamarádům a já k těm svým."
"Ale ty si můj brácha..." Dodal rozpačitě Luffy se slzami opět na krajíčku.
"Vždy budu tvůj brácha Luffy. Můžeme být každý jinde, ale bratrství nás bude spojovat navždy." Po těchto slovech se Ace usmál a poplácal svého bratra po hlavě. Ruka která cuchala černé vlasy se pomalu začala rozpadat. Luffy to ihned zaznamenal, ale jen sklonil hlavu. Ruka téměř rozpadla a Luffy pozvedl hlavu. Jeho bratr už před ním stál jen z půlky. Zbytek jeho těla se pomalu měnil v popel jeho tehdy v marinefordu jeho vivre card. Ace se naposledy usmál na čarnovlasého chlapce a poté se i zbytek jeho těla proměnil v popílek...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 YoshiYuri YaoiLove YoshiYuri YaoiLove | Web | 13. března 2018 v 22:47 | Reagovat

Nádherný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama