One more time - 1/2

13. března 2018 v 20:05 | Remy

One more time

Obsah: Jak se Steve vypořádal se ztrátou svého nejlepšího přítele
Svět: MCU
Čas: Kapitán Amerika: První avenger
Characters by: Marvel Comics
Poznámka mimo: Můj naprosto první pokus o sesmolení stucky povídky... délka tomu rozhodně odpovídá.



Říct, že všechno probíhalo podle plánu, by byla jedna velká lež. Oba dva improvizovali za pochodu. Vedli je jejich instinkty a touha za každou cenu přežít. To vše vedlo jejich pohyby. Ani nepřemýšleli proč to dělají, nebo jaké by to mohlo mít následky.
Kapitána odhodila nárazová stěna do boku vlaku a on se z posledních sil pokoušel dostat zpět na nohy. Necelý metr od sebe spatřil svého parťáka Buckyho jak sbírá jeho štít a vychází vstříc hrozivému nepříteli z Hydry. Stačila jedna silná rána, která odrazila Buckyho ven z vlaku, kde se na poslední chvíli stačil chytnout postraní tyče. Ona tyč byla jediný věc, která ho momentálně zachraňovala před smrtícím pádem.
Ona událost donutila kapitána sebrat poslední síly, které využil na rychlé postavený na nohy a prudkým švihnutím štítu na zastavění nepřítele.
Poté se vrhl zachránit svého přítele, který se jen tak tak držel.
"Bucky!" Zařval. Měl strach. Ne o sebe, že by třeba mohl spadnout při pokusu Buckyho zachránit, ale strach, že by snad mohl Buckyho ztratit. Vždy tu pro něj byl. Vždy tu pro Steva byl, i když nikdo jiný ne.
"Drž se!" Zavolal znovu, když byl opět o kousek blíž. Bucky se také pokoušel dostat co nejblíže ke svému zachránci, ale už mu pomalu docházeli síly.
"Chyť se mě za ruku!" Chyběl už jen malý kousek.
"NE!" Zařval zdrceně, když prohmátl prázdný vzduch. Dál už mu v uších zněl pouze Buckyho křik, který se ztrácel v propasti. Onen obraz se mu zaryl hluboko do paměti a vytvořil hlubokou ránu. Stěží se dokázal dostat zpět do vlaku. Padl na podlahu a zakrvácenými prsty si prohrábl zpocené vlasy. Nyní na něj začalo pořádně dopadat, co se vlastně stalo. Jeho kamarád od dětství, jeho parťák, jeho všechno je pryč…
Nechtěl tomu však stále věřit. Stále věřil, že to Bucky přežil a za chvíli na něj někde vkoukne zpoza rohu a oni spolu budou moci odejít. To se však nestalo a ani nestane.
Vlak se po několika minutách zastavil. Úkol byl splněn, ale za jakou cenu? Když byl zpátky v základním táboře ani nevnímal davy vojáků, kteří mu přicházeli gratulovat. Pro něj byla mise jedním velkým zklamání. To, že zajali jednoho z předních vědců Hydry mu Buckyho nevrátí… nic mu ho už nevrátí.
Vešel do svého stanu, zavřel za sebou plachtu a doslova se zhroutil na podlahu. Nemohl dopustit, aby ho viděli ostatní vojáci jak moc zničený ze ztráty Buckyho byl. Přeci jen, byl to Kapitán Amerika nebojácný hrdina, ten, ke kterému všichni vzhlížejí. Tak se, ale Steve momentálně necítil. Připadal si jako opět ten malý vychrtlý Steve, kterého právě někdo zmlátil v zadu u popelnic. Teď tu, ale nebyl Bucky, aby mu pomohl. Byl sám. Dočista sám. Ano, byla tu ještě Peggy, ale ta mu v tomhle nemohla pomoci. Ona by tomu nerozuměla. Neznala Buckyho tak dobře jako on. Nikdo neznal Buckyho tak jako on.
Unaveně se opřel o nejbližší věc, která se neskytla. Buckyho batoh mu posloužil jako dokonalé opěradlo. Bylo to zároveň to poslední co Buckyho spojovalo s tímto stanem. Všechny věci měl precizně zabalené. Hned po misi měli totiž společně odjet. Teď však odjede pouze on sám.
Chvíli je tak nehnutě seděl. Neustále i v mysli přemítal onu scénu, která se udála před několika hodinami. Stevovi to však přišlo jako věčnost. Z myšlenek ho vytrhl až malý notýsek, který vypadl z batohu, když se Steve pokusil lépe uvelebit.
Se zármutkem v očích onen notýsek sebral. Moc dobře věděl, co se v něm nachází. Kdysi mu ho Barnes sebral. Tehdy ho poprvé povolali. Steve se v onom zápisníku učil kreslit siluety a obličeje postav a už tehdy v tom nebyl zlý. Bucky si ho tehdy vzal prý pro to, aby nezapomněl, jak vlastně vypadá. A vzhledem k tomu, že skoro na každé třetí stránce byl právě Barnes, tak nebylo možné. Stránky notýsku byly dost zničené. Z čehož se dalo usoudit, že ho Bucky velmi často otevíral. Kapitán si prohlížel stránku po stránce. Na každé stránce strávil dobrých pět minut. Prohlížel si Buckyho obličej stále a stále dokola. Čím déle se na něj však díval, tím více mu připadal cizí a vzdálený.
Když došel na poslední stránku, srdce se mu málem zastavilo. Tohle nebylo Stevovo písmo.
Ahoje Stevie,
omlouvám se, že ti píšu tak pozdě, ale ve válce opravdu není příliš času na napsání pár řádků. Můžu ti říct, že o nic nepřicházíš. A zvlášť! Máš pro sebe stovky nezadaných dívek. Co bych pro to udělal já.
Steve se musel pousmát. Bucky to musel psát ještě předtím, než ho Hydra zajala.
Doufám, že se máš dobře a hodně jíš. Brzy se vrátím domů a opět budeme společně brázdit bary.
Bylo to jako by na něj Bucky mluvil z druhého světa
Ps: Neměj zase ten svůj smutnej výraz. Pamatuješ? I am with you till the end of the line!
Bucky
Po poslední větě to už Kapitán nevydržel. Do očí se mu nahrnuly slzy, které už prostě nedokázal zastavit. Bylo by mu dokonce i jedno kdyby ho někdo takto viděl. V současné situaci mu bylo jedno naprosto vše.
O několik dní později skončila válka i pro Kapitána samotného. Nebo to si aspoň všichni, včetně jeho samotného, mysleli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | E-mail | 14. března 2018 v 3:32 | Reagovat

(Ne, vůbec nebrečím, to se mi jen potí oči.)
Nemůžu se dočkat na pokráčko. Má to takovou zvláštní atmosféru, díky čemuž byla radost to číst :D (Když zapomeneme na fakt, o čem to bylo.)

2 YoshiYuri YaoiLove YoshiYuri YaoiLove | Web | 14. března 2018 v 6:06 | Reagovat

Boží
Spřátelíš blog?

3 Remy Remy | 14. března 2018 v 10:15 | Reagovat

[1]: děkuju takový komentár moc potěší :3 a donutí mě tu druhou kapitolu konečně dopsat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama