In Your Eyes

25. března 2018 v 3:09 | Remy

In Your Eyes

Obsah: Byl vítěz závodu a nejen toho...
Biatlon ship
Čas: sezona 2017/2018
Postavy: Johannes Thingnes Bø, Martin fourcade
Omezení: 13+
Poznámka mimo: !!!vše v tomto článku je čistá fikce!!!


Trénoval, trénoval tak tvrdě, jak jen to bylo možné. Nejednou se po svém náročném tréninku svalil bezvládně na postel a proležel v ní hodiny. Poté s nechutí vstal a znovu se dal do dalšího cvičení. Tarjei, Emil, Ole, trenéři všichni ho podporovali. Všichni chtěli, aby si tentokrát Globus odnesl on, sám netoužil po něčem jiném. Bylo mu však jasné, kdo mu bude stát v cestě. Stejně jako on byl po oné ceně hladový i jeho francouzský protivník.
Věděl, že cesta za jeho cílem bude těžká, ale i přes to se těšil. Těšil se na sníh pod jeho nohama, těšil se na povzbuzující fanoušky, dokonce se i těšil na své soupeře. Dlouho je neviděl a někteří mu i dokonce chyběli. Včetně Martina, na toho se ze všech soupeřů těšil nejvíc, ano byl to jeden z jeho největších soupeřů, ale přes to se na něj Johannes nemohl dočkat.
A pak to konečně přišlo. První individuální závod v Östersund. Předchozí závody štafet dopadly tak jak předpokládal, ale výsledky individuálů se odhadovaly těžce. S tím si, ale nechtěl motat hlavu takhle před začátkem závodu. Snažil se, si pročistit hlavu. Myslel jen ta to, jak pojede, a jak bude střílet. Nic jiného ho nezajímalo a popravdě ani zajímat nemuselo.
Závod byl odstartován.
Dlouho se tak dobře necítil. Johannes jel i střílel dokonale. Ani jednou nechyboval a jel jak nejrychleji mohl, a vyplatilo se. První individuální závod a hned na bednách a rovnou na té nejvyšší. Po projetí cílové čáry cítil radost, čirou nepopsatelnou radost, byl nadšený jako malé dítě, ale kdo by také nebyl.
Přijímal gratulace od soupeřů a kolegů z týmu. A s úsměvem na tváři se vytratil do zadních částí areálu, aby se mohl převléknout a připravit na ceremoniál.
Lidé pískali a skandovali. Byl to nádherný okamžik, který se přidá, k jednomu z těch na který mladší Bø jen tak nezapomene. Dostal svoji zaslouženou cenu a konečně se dokázal soustředit i na něco jiného než jen a pouze na biatlon. A první věc, která ho zaujala, byla osoba po jeho levici. Porazil Fourcada?! Doteď si to neuvědomil, jak byl zaplaven adrenalinem ze svého vítězství, ale teď to bylo jasné. Porazil ho a to pořádně!
Chvíli na černovlasého soupeře nevěřícně zíral a on si toho rozhodně všiml. A pohled mu oplatil. Následovala dlouhá trapná chvíle, kterou přerušil až poražený.
"Počkej příště." Svou větu zakončil mrknutím na zrzka a přátelským poplácáním po zádech.
"To doufám." Se smíchem odpověděl vítěz. Ještě pár fotek a trojice nejlepších mohla opustit bedny. Vrátili se zpět do míst určených pro sportovce.
Unaveně dosedl na blízkou lavici. Všichni se přesouvali na závodní dráhu, nebo tribuny, aby mohli sledovat nadcházející závod žen. Okolo zrzavého vítěze prošlo ještě pár gratulantů, až nakonec zůstal v odpočinkové místnosti sám. Nevadilo mu to. Konečně měl chvíli sám pro sebe.
Opřel se zády o stěnu a zavřel oči. Byl unavený. Adrenalin už naprosto opustil jeho tělo a on cítil únavu a to pořádnou. Chtěl už být na pokoji. Chtěl se zabalit do teplé deky a společně s bratrem koukat na televizi. Na to si bude muset ještě pár hodin počkat.
Z jeho snění ho vytrhlo slabé odkašlání. S trhnutím otevřel oči. Prudké světlo v místnosti ho donutilo chvíli pouze bezmocně mžourat očima. Jak dlouho tam takhle seděl? Když, se mu konečně podařilo zaostřit na osobu stojící u dveří, unaveně se usmál.
"Unavený?" Zeptal se s lehkým úšklebkem na rtech starší.
"Ne jen… jen vzpomínám na závod, ve kterém jsem porazil takového Francouze. Už si ani nepamatuju jak se jmenoval, ale byl ti docela podobný." Zasmál se Johannes a posunul se na lavičce tak, aby se vedle něj udělalo místo pro nově příchozího. Nevěděl, jestli si chce Martin posadit, nebo si prostě přišel jen pro věci a hned zase odejde tak či onak to místo udělal. A nezůstalo dlouho prázdné. Fourcade si odfrkl a zamumlal nějakou nejapnou poznámku ve svém rodném jazyce, kterou Johannes nebyl schopný přeložit. Stejně jako Johannes i on se opřel o stěnu za ním. Ještě před pár hodinami byli soupeři a nyní tu spolu seděli na lavičce jako staří známí, kteří vlastně i byli.
Opět nastalo dlouhé ticho, které tentokrát prolomil Nor. "Nechtěl sis pro něco dojít? Jsem si celkem jistý, že holky ještě jedou. Myslel jsem, že jim budeš fandit."
"Můžu se tě zeptat na to samé… proč místo fandění sedíš tady, sám?" Odpověděl neurčitě Martin s pohledem upřeným na Johannese. Ten mu pohled oplatil, střetl s pohledem jeho spolusedícího. Jeden druhému se dívali do očí a ani jeden ne a ne uhnout. První kdo tak udělal, byl mladší zrzek. Neuhnul proto, že mu to bylo nepříjemné to ne. Právě naopak. Nikdy nebyl k Fourcadovi tak blízko a nikdy si neuvědomil jak krásné oči Francouz má. Musel se donutit odvrátit pohled ke špičkám u nohou, jinak by se v nich ztratil. Martin na tom nebyl o moc lépe. Stejně jako Johannes i on byl naprosto ponořen do očí svého soupeře. Z takovéto vzdálenosti si mohl všimnout jak oči mladšího září radostí a stále i nadšením z nedávné výhry. Oči však nebyly jediné věci, kterých si všímal. Všímal si i pih, které byly rozházené po celém obličeji, všímal si drobných vrásek kolem jeho očí, které způsobil chlapcův lehký úsměv, všímal si jeho rtů. Tenkých rtů, na kterých hrál ten nejkrásnější úsměv, který kdy viděl. Rtů, které člověka lákaly tomu, aby se jich dotkl a přivlastnil si je.
Po přerušení očního kontaktu se také raději zaměřil na špičky bot, aby nebylo patrné lehké zrudnutí v obličeji. Při tom odlepil záda od stěny a lokty se opřel o kolena.
Johannes nevěděl proč je tak nervózní. Mohla za to únava nebo prostě a jednoduše přítomnost muže sedícího vedle něj, který se momentálně vedle něj skláněj jako by se modlil. Udělal snad něco špatného, že se Martin raději dívá do země než na něj? Vadil snad Fourcadovi onen pohled, nebo mu spíš vadilo, že ten pohled přerušil. Chlapci se v hlavě motalo, až příliš mnoho otázek na které neznal odpověď.
"Chtěl jsem mít klid. Je to nezvyk po takhle dlouhé době být obklopen tolika lidmi." Odpověděl jednoduše.
"Mám tedy odejít a nechat tě tu o samotě?"
"To jsem neřekl." Johannes se opět zasmál. Tentokrát však mnohem slaběji. Byl to až nervózní smích a Martin si toho všiml. Zvedl hlavu a podíval se na mladšího vedle sebe, aby hned zjistil, že ho Nor pozoruje s nervózním úsměvem na rtech. Nebyl to sice tak nádherný úsměv, jaký měl před chvílí, ale i přes to se v něm začal pomalu topit. Nyní začínal být pořádně nervózní i on. Těžce polkl s pohledem stále upřeným nahoru na Johannese.
"Tak tu tedy zůstanu…" Řekl polohlasně. Slova volil těžce. Jediné na co se dokázal soustředit, byly chlapcovy oči a jeho rty. Proboha, kdyby se ten zrzek aspoň neusmíval, ale takhle! Ty rty ho už doopravdy lákaly. Chtěl se jich dotýkat. Chtěl si je přivlastnit! Chtěl, aby byly jen a jen jeho a nikoho jiného.
"Dobře." Johannes se ještě více usmál což byla pro Fourcada konečná. Nepřemýšlel. Hnala ho pouze touha a adrenalin. Narovnal se v zádech a lehce natočil na chlapce po své pravici. Poté se pomalu přiblížil k oněm rtům, na kterých stále hrál úsměv a konečně se jich dotkl svými. Jen lehce. Hned se od nich odtáhl. Johannes na něj nyní pouze nevěřícně zíral. Ani jeden z nich nepromluvil. Martin byl nyní nervóznější než kdy předtím. Všechno jsem teď pokazil… To byla jediná myšlenka, která se mu nyní honila hlavou. Johannes ji však vyhnal svým následujícím pohybem. Pravou rukou přejel po Francouzově tváři, kterou si následně přitáhl pro další polibek. Tentokrát jej však prohloubil. Iniciativu měl plně ve svých rukou Johannes a nehodlal se jí jen tak vzdát. Druhou ruku přesunul černovlasému na záda a přitáhl si ho blíže k sobě. Martin však nehodlal zůstat pozadu. Jednou rukou zajel Norovi do krátkých vlasů a ještě více si jej k sobě přitáhl. Adrenalin u obou dvou začal stoupat a pomalu přestávalo jít jen o líbání samotné. Oba chtěli víc. Nechtěli zůstat jen u líbání. Fourcadova volná ruka se pomalu začala dobývat pod zrzkovu bund. Oplátkou mu byl slabý vzdech, který utekl z Johannesových rtů.
"Dojdu pro něj." Oba dva sebou trhli, když uslyšeli, jak se k odpočinkové místnosti blíží nechtěná návštěva. Nor hned poznal svůj rodný jazyk, upřímně ho to naštvalo, a následné uvědomění, že se jedná o jeho bratra, ho naštvalo o to víc.Tarjei si mohl užívat s Emilem, ale on si užít nemohl. Johannes rozpojil jejich rty a urychleně vyskočil na nohy a přesunul se ke své tažce a horlivě předstíral, že v ní něco hledá. Šlo mu, ale spíš o to skovat svůj rudý obličej. Fourcade se předklonil a po vzoru Johannese předstíral hledání v batohu, který ani nebyl jeho.
"Johannes! Kommer du?" (*Johannesi! Už jdeš?") Zavolal Tarjei a zároveň otevíral dveře. Pohledem ihned spatřil svého bratra a mávl na něj ve znamení, aby si pohnul.
"Ja!" Odpověděl jednoduše a přestal se věnovat svému batohu a rozešel se směrem k bratrovi. Cestou zavadil pohledem o Martina, který se stále prohraboval v očividně cizím batohu.
Ano, dnešní závod vyhrál, ale získal toho mnohem víc než jen body. Věděl, že tahle sezóna bude o něm a o Fourcadovi… netušil, ale že o nich bude jak na dráze tak i mimo ni.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Biathlon Slash Biathlon Slash | 25. března 2018 v 12:07 | Reagovat

Ó ano, nervózní Martin a nervózní Johannes, to je hodně zajímavá kombinace (ten kontrast toho jak sebevědomě působí na trati a toho, jak jsou ostýchavý v téhle povídce) ;) chtěla bych vidět, jak se jejich vztah bude vyvíjet v dalších etapách svěťáku :D A rozhodně jsem ráda i za "Tarjei si s Emilem užívat mohl a on s Martinem ne", protože Tarjei/Emil jsou skoro oficiální biatlonový pár ;) Moc pěkně napsané, díky že píšeš!

2 Remy Remy | 25. března 2018 v 13:21 | Reagovat

[1]: děkuju :D
Někde být nervótní musí když na trati ne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama